Historie znaku 2. pěší divize
(2nd Infantry Division)
Mnohým Plzeňanům není symbol rudé hlavy indiána s nasazenou modro-bílou čelenkou neznámý i díky plzeňskému hokejovému klub HC Plzeň 1929, který má toto vyobrazení v současnosti jako svůj znak. I tento znak plzeňských hokejistů má však původ v osvobození západních Čech a samotné Plzně, neboť tento znak nosili na ramenou příslušníci slavné 2. pěší divize armády USA. Tato divize se významnou měrou podílela na osvobozování západních Čech i Plzně a právě památka na tyto události byla jedním z důvodů, proč má plzeňský hokej právě tento znak. Ale kde se vlastně tato symbolika vzala u samotné divize? To vám přiblíží následující článek mapující počátky a historii tohoto znaku u 2. pěší divize.
Členové 2. pěší divize jsou do současné doby hrdými nositeli slavné nášivky s hlavou indiána, umístěné v bílé pěticípé hvězdě na černém štítu. Dle tohoto znaku vznikla pro tuto divizi i známá přezdívka - „Indianhead“, což se dá z anglického originálu volně přeložit jako „indiánská hlava či hlava indiána“. Toto samotné označení má svůj původ již v 1. světové válce, kde tento znak sloužil původně jako označení vozidel divizních zásobovacích jednotek a neměl vždy zcela jednotnou podobu, jakou známe dnes.
Příběh vzniku
V půli března roku 1918, kdy 2. pěší divize obývala zákopy na toulonsko-troyonském sektoru ve Francii, byl poručík Samuel T. Swift z 2. zásobovací kolony (Second Supply Trains) na příkaz svého nadřízeného plukovníka Williama F. Herringshawa, důstojníka motorizovaného transportu 2. pěší divize a zároveň velitele 2. zásobovací kolony, vyslán do sektoru 26. pěší divize za účelem přivézt zpět několik lehkých nákladních automobilů Ford. Po svém návratu podává raport ze své cesty plukovníkovi a mimo jiné se zmiňuje, že při své cestě zaznamenal zajímavé označení (znaky) na vozidlech jednotek jiných spojeneckých armád (např. francouzské armády). Oba se následně shodli, že 2. zásobovací by si jistě nějaké podobné označení zasloužila také.
Plukovník neplýtval příliš časem a skrze svého pobočníka podporučíka Mulcahyho poslal memorandum ustanovující soutěž o nejlepší podobu rozlišovacího a identifikačního znaku pro použití na vozidlech své jednotky. V tomto memorandu byly také vytyčeny základní body, které měl předložený návrh splňovat. Navrhovaná podoba znaku měla být jednoduchá, snadno rozeznatelná a nezáměnná. Oceňoval se také případný hlubší význam předlohy (např. historická souvislost). Dále byly ustanoveny ceny pro tři nejlepší návrhy, ale počítalo se s přijetím pouze vítězného návrhu pro vytvoření konečné podoby znaku. Pro zajímavost 1. cenou bylo vyplacení 40 franků, 2. místo pak bylo ohodnoceno 25 franky a 3. místo 10 franky.
Návrhy měly být shromážděny před polednem 31. března a následně měly být projednány jmenovanou komisí. Kresby znaků se jen hrnuly a shromažďovací oddělení jimi bylo přímo zaplaveno. Po shromáždění všech předloh začala komise s projednáváním materiálů a po několika debatách byla jako vítězný návrh zvolena hlava indiána, jako ryze americký symbol, kterou zaslal seržant Louis B. Lundy. Druhou cenu pak získala bílá pěticípá hvězda seržanta Johna Kennyho. Návrh a vítěz 3. místa není znám.
Naštěstí plukovník Herringshaw nebyl zcela spokojen s vítězným návrhem, jinak by jedna z nejvýraznějších nášivek, jak ji známe dnes, nikdy nevznikla. Sám plukovník se tedy vložil do vytvoření konečné podoby znaku. Položil si na stůl vedle sebe oba vítězné návrhy a přemýšlel. Po několika zaváháních nakonec položil hlavu indiána na bílou hvězdu a rozhodl se, že kombinace těchto dvou předloh je nejlepší konečnou podobou ve všech směrech. Tak se stala hlava indiána společně s hvězdou oficiálním znakem 2. zásobovací kolony, 2. pěší divize. Seržant Lundy a Kenny si rozdělili slíbenou peněžní odměnu. Není známo, co tito dva vojáci-návrháři se svým peněžním štěstím udělali, ale vojáci jsou vojáky všude, a vždy a pravděpodobně si díky této odměně zpestřili svůj vojenský život.
12. dubna 1918 plukovník žádá o povolení namalovat znak na všechna vozidla pod jeho velením. Znak měl podobu nápadné červeno-modré hlavy indiána umístěné na bílé pěticípé hvězdě. Povolení je mu uděleno a znak se začal co nejrychleji malovat na vybavení jednotky.
Memorandum plukovníka W. F. Herringshawa z 28. března 1918
- kliknutím obrázek zvětšíte -
Příběh nekončí... 
Maj. Gen. Omar Bundy, divizní velitel, a jeho náčelník štábu plukovník Preston
Brown, později major generál Brown, jeli jednoho dubnového dne autem, když náhle oči generála Bundyho spatřily znak s hlavou indiána na jednom z nákladních aut, které míjeli. Dle výpovědi z dopisu generála Browna napsaného nějaký čas poté, generál Bundy nechal tehdy zastavit jejich auto, aby se šel na smysl tohoto označení vozidla osobně optat. Řidičem náklaďáku mu bylo řečeno, že mu toto označení umožňuje rozeznat své vozidlo ve tmě.
Dopis generála Browna však neobjasňuje, jestli byl znak oficiálně schválen již v době této příhody. V každém případě generál a jeho náčelník štábu hbitě poslali svoje auta na místo, kde byly znaky malovány. Tímto způsobem se začalo označení s hlavou indiána spojovat s 2. pěší divizí jako jejím identifikačním znakem již nějaký čas před tím, než přišla standardní ramenní nášivka hrdě nošena příslušníky této divize.
V říjnu 1918 žádal velící generál AEF1 telegramem všechny bojové divize na francouzské půdě, aby vybraly svoje rozlišovací označení, které by mohlo být použito jako nášivka pro členy dané divize. Následně měli svoje návrhy označení poslat zpět vrchnímu velení pro schválení. Maj. Gen. LeJeune, USMC2, v odpovědi na žádost velení 2. divize, schválil červeno-modrou hlavu indiána na bílé hvězdě jako oficiální znak 2. pěší divize. Hlava byla umístěna v rámci vnitřních úhlů hvězdy v tomto vzhledu a tento celek pak byl umístěn na kruhovém podkladu o průměru 3,5 palce. Jelikož hlava indiána vypadala poněkud hrubě konstruována, bylo určeno že tzv. St. Gaudenský Indián, používaný na 5 dolarových mincích, nahradí původní podobu.
14. listopadu 1918 pak byla publikována nová směrnice divizního velitelství 2. pěší, oznamující, že znak, jak byl popsán, byl oficiálně přijat. Látkový podklad pro samotný znak byl tehdy zaveden v rozličných tvarech a barvách, které označovaly různé podřízené jednotky divize. Pozadí vybrané pro divizní velitelství mělo podobu černého štítu.
V roce 1933 pak Maj. Gen. Preston Brown divizním rozkazem zrušil rozdílné podklady (pozadí) nášivky a zavedl jednotnou podobu černého štítu pro všechny složky 2. pěší divize.
1. American Expeditionary Forces – americké expediční síly v Evropě během 1. světové války
2. United States Marine Corps – Námořní pěchota Spojených států amerických
Přehled všech podob nášivek jednotlivých složek 2. pěší divize, které byly vytvořeny rozkazem ze 14. listopadu 1918
- kliknutím obrázek zvětšíte -
Zdroj informací:
Combat History of the Second Infantry Division in World War II, 1946
http://www.asmic.org/
http://www.imjinscout.com/2ID_Patch.html
Autor: Daniel Malý
Zpět nahoru
