Z bojového deníku 38. pěšího pluku
(1940 – 15. srpna 1944)
Počátkem roku 1940 je celý pluk přesunut do Fort Sam Houston v Texasu a připojuje se zde k 9. a 23. pluku jako součást 2. pěší divize. Zde započíná i intenzivní výcvik a přípravy na válku. Účastní se obrovských manévrů v Louisianě v roce 1940 a 1941. Také prodělává letecko-výsadkový výcvik v Texasu. V listopadu 1942 se přesouvá do Camp McKoy ve Wisconsinu, kde prodělá s divizí zimní výcvik. Vojáci se učí snášet život v poli v nejhorším možném počasí a při dlouhých přesunech jsou dokonce využívány lyže a sněžnice. Program je ukončen posledním zimním manévrem nedaleko Watersmeetu v Michiganu, kde teploty dosahovaly i 40 stupňů pod nulou.
29. září 1943 vyráží z Camp McKoy do Camp Shanks, New York, kde probíhají finální přípravy pro nalodění a vyplutí do Evropy. Pluk vyplouvá z newyorského přístavu 8. října 1943. V úterý 19. října doráží do Belfastu v Severním Irsku a přesouvá se k ubytování do blízkosti města Newry. V místním drsném terénu tráví dalších 6 měsíců tvrdým výcvikem. 15. dubna 1944 opouští Irsko a přeplouvá do jižního Walesu, kam doráží 18. dubna do blízkosti Carmarthenu.
Pro invazi je pluk naloděn v přístavech Cardiff a Swansea ve Walesu a vyplouvá do rozbouřených vod Lamanšského průlivu, když byla invaze oznámena. Následujícího dopoledne 7. června, tedy den po dni D, se části 38. pluku vyloďují na Omaha Beach v blízkosti obcí St. Laurent-sur-Mer a Viervilles-sur-Mer. Některé čluny měly při přistání problém a uvízly o útesy nebo nastražené překážky, a tak část mužů z 3. a 2. praporu musela ke břehu posetém trosky plavat a brodit se, a to stále ještě pod nepřátelskou palbou. První velitelské stanoviště „Impressive“, taktické kódové jméno pluku, bylo zřízeno na zastrčené cestě. Po dva dny pluk provádí průzkum vpřed mezi 1. a 29. divizí.
9. června, stále se všemi těžkými zbraněmi, dopravou a dalším vybavením na lodi, dostává pluk misi, jejíž cílem je chopit městečko Trévieres, které leželo na síti silnice směřující od pláže do vnitrozemí. Nepřítel, vědom si tohoto faktu, hnal jeden mobilní prapor na pomoc 6 rotám, které byly zakopány podél živých plotů kolem města. K jejich dosažení se museli příslušníci 38. pluku držet podél dlouhého otevřeného svahu, přejít říčku L‘Aure a následně vyšplhat na další svah.
2. prapor na levo, s úkolem uchopit Trévieres, a 3 prapor na pravo, s úkolem město obklíčit, útočí v 11 hodin a rychle vpadávají do předsunutých pozic nepřítele. Zde je také zabit první důstojník pluku - kapitán Omery C. Weathers, velící rotě K, který byl zasažen minometnou střelou během útoku. Bylo uprostřed odpoledne, když rota E vedená četou poručíka Billa Everettse získává pozice na okraji města, kde následně nastává ostrý boj od domu k domu pokračující až do tmy. Osazenstva kulometů a minometů roty H zde bojovala jako pěší družstva s pistolemi a karabinami. Jejich těžké zbraně začaly dorážet až po bitvě, při které bylo dosaženo náměstí v centru města, předtím zasypaného tisíci střelami od 38. polního dělostřelectva.
Bylo třeba také urgentně doplnit zásoby, a tak byly zabaveny dvoukolové francouzské vozíky. Munice přivezená s pláže byla ručně přenášena napříč řekou. Za úsvitu 10. června 2. prapor doplněný o zásoby postupuje skrze město a likviduje zbývající odpor svými puškami, bajonety a granáty.
Zmocnění se Trévieres, první větší město padlé do rukou Američanů, zlomilo páteř zdejšímu nepřátelskému odporu a postupující V. sbor mohl zvětšit náskok třech vpřed postupujících divizí. Za operaci byl 2. a 3. prapor oceněn –Certification of Commendation. Plukovník Walter A. Elliot , velící 38. pluku, získal první bojové ocenění obdržené u 2. pěší divize ve 2. světové válce, když byl dekorován Silver Star (Stříbrnou hvězdou) za hrdinné vedení boje proti klíčovým pozicím hlavní německé obrany ve vnitrozemí od pláže.
V boji nepřítel využíval plně přirozené obranné pozice tvořené v tomto koutu Francie houštím, křovinami a především tzv. živými ploty, což přinášelo spojeneckým jednotkám velké potíže během postupu Normandií. 38. pluk dále pokračuje přes Cerisémský les. Když se 1. prapor blížil k jeho vzdálenějšímu okraji, setkal se s prvními částmi německé 3. výsadkové divize , se kterou se pluk dobře obeznámil během následujících dvou měsíců. Zpředu potkal prapor výsadkovou protitankovou rotu, 1. bojové uskupení této německé divize, nasazené na invazní scénu s úkolem zatlačit Američany zpět do moře. Po 24 hodin muži pluku urputně bojovali v závodě o křižovatku a zažívají svoje první těžké ztráty způsobené silnou minometnou palbou a těžkou střelbou.
13. června jsou německé linie opět prolomeny a 38. pluk se přesunuje dokončit původní úkol mise - odstřihnout postranní nepřátelskou zásobovací cestu mezi St.-Lô a Bérigny. Postup pokračuje do 16. června, kdy rota L dosahuje hřebenu Vrchu 192 (Hill 192) a pohlíží na životně důležitou cestu. Následně se jednotka stahuje zpět a narovnává a upevňuje svoje pozice společně s 1. praporem, který dosáhl St. George d’Elle a 2. praporem, aby čelila německému protiútoku, který je následně rozbit.
Střelecké zákopy byly za či pod živými ploty, které lemovaly jabloňové sady na severozápadních stráních kopce blízko Le Parc. Vojáci zde opět čelili částem 3. německé výsadkové divize a znovu ji tehdy zatlačili na několik dní před sebe. Strany od sebe často oddělovalo pouze jediné pole. Zde se pluk držel do 10. července hlídkováním, mapováním a přípravou na prolomení nové obranné linie nepřítele založené na Vrchu 192 (Hill 192). Po třech dnech nacvičování bojová patrola roty E postupuje vpřed pod krycí palbou kulometů a minometů drtící živé ploty poskytující nepříteli krycí body přezdívané „Skopčákovo zákoutí“. Každý muž z této patroly byl dekorován bronzovou nebo Stříbrnou hvězdou.
Prapory se následně střídají na pozicích a využívají oddechového času na liniích k nácviku střeleckých družstev společně s tanky a ženisty k dokonalé přípravě na finální útok na německé pozice. Tento výpad je naplánován do sebemenších detailů. Každý z velitelů družstev útočných praporů, 1. nalevo a 2. napravo, je vybaven mapou nebo náčrtem ukazujícím každý živý plot a cestu postupu jeho družstva společně s tankem, který je měl následovat. Major Vivian G. Paul, plukovní zásobovací důstojník, spočítal přesně počet živých plotů před každým družstvem a vydal proto patřičné množství munice na tuto akci.
Před úsvitem 11. července 1944 se předsunuté jednotky stahují zpět z polí od 5. německého výsadkového pluku. Pak sedm praporů polního dělostřelectva zahájí palbu soustředěnou na všechny známé i domnívané pozice nepřítele. Je to jedna z nejtěžších dělostřeleckých příprav použitých ve Francii. Pěchota a ženisté demoličních družstev vyhazují do vzduchu části živých plotů, kde tak vznikají dostatečně velké díry, kterými můžou následně tanky a pěchota projít. V 16 hodin je dosaženo silnice mezi St.-Lô a Bérigny a nyní začíná nástup do obranných pozic přesně tak, jak bylo naplánováno. 1. prapor střežil hřeben Vrchu 192 , odkud mohl pohlédnout za sebe na prošlých 15 krvavých mil od pláže. Během 35 dní v boji měl pluk ztráty 1 052 mužů, což se dá přirovnat k 6 střeleckým rotám.
Následně se 1. a 2. prapor vydává napříč silnicí na St.-Lô. Od 13. července do 25. července drží pluk obranné pozice blízko Le Soulaire, očekávajíc skupinu mužů, obrněnců a zásob pro 1. armádu. Velká ofenzíva začala 26. července a 38. pluk byl opět vržen dopředu. Byl to pomalý a vyčerpávající boj proti německým parašutistům a 363. pěšímu pluku. První den, za cenu 310 mužů, pokročil vpřed pouze o malý kus. Pak po 4 dny pokračujícího útoku přejde pluk vyvýšeninu u St Jean des Baisants do cíle jihovýchodně od Sur Vire a 2km jižně od řeky Soulaire.
V srpnu se 3. prapor přesouvá na pozice vzdálené 8 mil severně od Vire. Nový útok byl započat a Camponelles a Coulances padnou do rukou pluku. 8. srpna je otevřena ofenzíva směr Tinchebray a do 15. srpna slouží pluk na úseku silnice mezi Tinchebray a Sourdeval. 3. pluk svedl těžký boj o Vrchol 366, ale pak se prakticky bez odporu přesunul do Tinchebray, zatímco 2. prapor na vyvýšeninu východně od města. Bitva o „živé ploty“ byla vyhrána.
S rychlým roztahováním spojenců napříč Francií se konečně pluk dočkal zaslouženého odpočinku, aby nabral nový dech. Strávil 71 dní v neustálých bojích, což o sedm dní překonalo jeho rekord z 1. světové války. Od 7. června do 15. srpna ztratil 38. pěší pluk 2 602 důstojníků a mužů, což jsou dvě třetiny jeho původní síly.
Zdroj informací:
Capt. ETHELLEM, Edward O.; Pfc. CALDWELLEM, Paul A. ; The Thirty Eight United States Infantry (booklet); červen 1945 Planografia, Nový Všetisk a Grafika Plzeň
Autor: Daniel Malý
Zpět nahoru
