Max L. Noe

---

Max L. Noe se narodil v Uvalde - Texas v roce 1916 a vyrůstal v Lower Rio Grande Valley. Jeho rodina se přestěhovala z Rio Hondo do Austinu v roce 1934. Max vystudoval střední školu v Austinu a poté pět let pracoval na poště, než vstoupil 29. ledna 1943 do armády. Po základním výcviku v Camp Robinson v Little Rock, Arkansas, byl Max přidělen k 28. pěší divizi a připojil se k ní během cvičení v Carrabelle na Floridě. 8. října 1943 vyplula 28. pěší divize směr Anglie. V Anglii pak bezpečně přistála 18. října. Po přistání byli přesunuti do města Tenby ve Walesu.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Max Noe - Jaro 1943
28. pěší divize
Camp Gordon Johnston
Carrabelle, Florida

28. pěší divize vstoupila na francouzskou půdu v Den D +10. V té době zastával Max funkci seržanta v APO 28 (zkratka APO znamená armádní poštovní služba), v poštovní sekci velitelství divize. K prvním střetům a bojovým ztrátám divize došlo v Avranches. Poté pokračovala v bojích po celou cestu napříč Francií. Když byla 25. sprna osvobozena Paříž, Maxova jednotka se právě nacházela o 20 mil jižněji. 28. pěší divize měla to štěstí, že byla vybrána pro průvod městem. Max Noe byl součástí tohoto průvodu, byl svědkem extatického přivítání od rozvášněných svobodných pařížských občanů. Později Max řekl, že pokud by byl ve válce nějaký vrchol štěstí - bylo by to tehdy.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Vítězný pochod Příží. Max se nachází někde na této fotgrafii.

Na konci listopadu utrpěla 28. pěší divize nejhorší ztráty za celou válku. Stalo se tak v Hürtgenském lese, na belgicko-německé hranici, kde přišla o 4000 mužů. V návaznosti na tuto skutečnost se velení rozhodlo přemístit divizi do Arden v přesvědčení, že by to mohlo být klidné místo, kde by mohla divize postupně nabrat síly a doplnit stavy. Divize byla rozmístěna 25 mil za frontou.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Postup v Huertgenském lese, ve kterém ztratila 28. pěší divize 4000 mužů.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Vojáci z roty E, 110. regimentu, 28. pěší divize postupují v Huertegnském lese, nedaleko křižovatky u Raffelsbrand. 2. 11. 1944
Převzato z: www.olive-drab.com

Začátkem prosince se počasí zhoršilo, letadla nemohla vzlétnout, průzkum byl proto nemožný. 16. prosince 1944 dosáhli Němci momentu překvapení, zahájili masivní ofenzívu, Bitva v Ardenách právě začala.

Němci poslali 9 divizí, ty se převalily přes řídce rozmístěné pozice 28. pěší divize. Na velitelství nedaleko Wiltz, v Lucembrusku, velitel divize generálmajor Norman D. Cota tvořil spešně rotu pro zpevnění obrany. Byli bráni všichni bojeschopní muži z velitelství, vojenské policie, administrativní pracovníci a členové APO. Celkem bylo vybráno 118 mužů, včetně Maxe Noe, vše pod velením kapitána, který byl velitelem divizní skupiny. Bylo jim nařízeno, aby se zakopali na svahu hory v blízkosti Wiltzu. Byl tam jen jeden kulomet a Max byl jediný ze všech, kdo měl na něj kvalifikaci. Kulomet neměl ani trojnožku, a tak Max použil bednu od jablek jako podstavec. Když generálmajor Cota opustil oblast, zavolal brzy zpátky: ,,Velitelství táhne zpátky do Bastogne. Bojujte do posledního muže!” a po dlouhé odmlce: ,,Sbohem a hodně štěstí.”

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Městečko Wiltz, 1944

Takto slabě vyzbrojeni a bez zásob bránili Wiltz 18 hodin. Maxovo kulomet poskakoval všude možně a když zasáhl tank, mělo to stejný efekt jako házení kamínku na plechovou stodolu. Němci je nakonec přemohli díky minometné palbě a s pomocí jednotky parašutistů. Všichni muži, krom Maxe a ještě dvou dalších, byli mrtví, zajatí nebo zranění.

Všichni tří přeživší vklouzli do lesa, kde se jim podařilo uniknout Němcům. Pohybovali se přes Ardeny, v pokusu prorazit si cestu zpátky ke spojeneckým liniím. Byli bez jídla a jediný způsob jak si odpočinout ve sněhu, bylo pokusit se usnout opřený o strom, který byl na stráni. Po třech dnech se dostali do blízkosti spojeneckých pozic. Došli k okraji Bastogne, ale při pokusu proklouznot mezi německými pozicemi, je němci odhalili a zajali.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

SERGEANT MAX L. NOE
DIVISION HEADQUARTERS
28TH INFANTRY DIVISION
TENBY, WALES — podzim 1943

Všichni tři byli podrobeni výslechu a pak byli přinuceni pochodovat 200 mil zpátky do Německa přes řeku Rýn u Koblence. Max měl štěstí, protože ho zajali jen pět měsíců před německou kapitulací. Dokonce takové, protože zhubl během zajetí 27 kilo a armádní lékaři mu později říkali, že ještě měsíc a zemřel by. Vzpomíná na Štědrovečerní večeři, která byla jen o sucharu a lžičce sirupu.

Pointa je v tom, že pochodoval pět dní bez jídla. Jindy Max a šest dalších zajatců hodovali, když dostali jeden bochník chleba a vždycky losovali o největší plátek. Neustále se mu zdálo o jídle a říká, že za celou dobu, co byl vězněm, se ani jednou nesmál.

11. duben 1945 začal silným bombardováním celého města Braunschweig, Německo, včetně zajateckého tábora, ve kterém byl držen. Německé stráže následně utekly pryč z tábora. Následujícího dne uviděli zajatci spojenecké tanky, jak rozervaly bránu tábora. Max běžel naproti jednomu, skoro dvoumetrovému vojákovi, popadl ho kolem krku a dlouho ho objímal. Max říká: ,,Byl to nejšťastnější den mého života.”

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Američané pózující u obrněného vozidla M8, krátce po osvobození zajateckého tábora Oflag 79, Braunschweig, kolem 12. dubna 1945. Max Noe strávil v tomto táboře 5 měsíců. Fotografii pořídil I McD Matheson
Převzato z: www.kiwiveterans.co.nz

Max pak strávil dva měsíce v 250. Všeobecné nemocnici v Nancy, ve Francii, než se dostatečně uzdravil a byl připravený na cestu zpět do Spojených států, kam dorazil 8. července 1945. Vítězný den nad Japonskem zastihl Maxe doma v Austinu, kde trávil dvouměsíční dovolenou. Max říká: ,,Šel jsem dolů do Kongresového bulváru a všichni jsme slavili společně na ulicích konec války.”

Max Noe byl propuštěn z armády v říjnu 1945 a vrátil se zpátky ke svému povolání, práci na poště. Po 41 letech služby u U.S. Postal Service v Austinu, 31. prosince 1976, odešel. Max byl doživotním členem Vojenského řádu Purpurového srdce.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Max Noe s částí své sbírky válečných suvenýrů

Autor: Tomáš Hataj (přeložil)
Převzato z: http://www.purpleheartaustin.org/Patriots.htm

Zpět nahoru